Historie

Kočující divadelní společnosti

Ještě dříve než se v Příchovicích začalo hráti ochotnické divadlo, zajížděli do obce také některé kočující divadelní společnosti, které začali mezi občanstvem rozvíjet různé iniciativy ve směru kulturním. Výhodou bylo, že v obci bylo několik hostinců kde se divadla dala hrát. Zprávy o divadle v Příchovicích existují již v polovině 19. století. Tehdy zde měla účinkovat například divadelní společnosti direktora Kulase.

Další zprávy o kočující společnosti v Příchovicích jsou z doby, kdy už obec žila bohatým společenským životem. V roce  1932 přijela do Příchovic společnost ředitelky Zähnerové a sehrála zde představení „Kráčmerka“ za honorář 150 korun. Tyto divadelní společnosti většinou umožňovali v místech kde účinkovali nadšencům z řad obyvatel, zejména pak studentů - společně si s nimi zahrát. Zda tomu tak bylo i v Příchovicích však nevíme.

Zábavní a divadelní spolek „Tyl“ Příchovice

Prvním a nejstarším ochotnickým spolkem, který kdy v Příchovicích byl, je Zábavní a divadelní spolek „Tyl“. Své jméno dostal v roce 1910 po zakladatelovi moderního českého divadla, tvůrci národní hymny a významném prozaikovi Josefu Kajetánu Tylovy, který se narodil v Kutné Hoře 4. února 1808.

Z dobových písemností tohoto spolku se nám dochovali do dnešních dnů zatím pouze dvě knihy, a to Pokladní kniha Divadelního spolku Tyl v Příchovicích č. 2 /získaná od rodiny Dobiášových/ která byla vedena v letech 1924 -1950 a Protokolní kniha Zábavního a divadelního spolku Tyl v Příchovicích /získaná od rodiny Pánkových/ obsahující záznamy z let 1922 -1935.  Z těchto knih se dozvídáme, že spolek byl založený v roce 1910. Bohužel dnes už s určitostí, nedokážeme říci, kdo byli ti první, zakládající členové tohoto spolku. Při pročítání uvedených knih se dozvídáme, že u kolébky Tylu byly například dlouholetí členové spolku Josef Vohradský, Josef Pelíšek a Emanuel Mašek a že tito pánové mají velké zásluhy na jeho založení. Další zprávy jsou až z roku 1922, kdy je oficiální doklad o tom, že  vedoucím „Tylu“ byl Josef Vohradský, místopředsedou Karel Kasl, jednatelem Josef Frouz, režisérem Václav Nohavec a pokladníkem Josef Kasl. Členy výboru tehdy byli  Jan Votava, František Pelíšek, Tomáš Kožíšek, Václav Bozman a Emanuel Mašek. Revizory účtů Jan Sedláček a Jan Pelíšek, správcem majetku Josef Piskáček a sluhou Kilián Holzknecht.

Spolková místnost tohoto spolku byla v hospodě „U Hodinářů“, později U Vovsů. Majitelkou ve dvacátých letech dvacátého století byla paní Hásová s manželem Josefem. Podle zápisů v pokladní knize, tato dáma někdy spolku dokonce finančně pomohla. Tato hospoda byla na tehdejší dobu dobře vybavena a známa nejen pro místní obyvatele, ale i přeštickým, kteří chodili procházkou v lukách do Příchovic a na koupaliště Ostrov. Na menší posezení se využívala malá místnost, kde se čepovalo pivo. K ní patřil velký sál s jevištěm. Odtud se dalo jít do malé přístavby, kde byly uloženy kulisy a v době představení sloužila jako maskérna. Ze sálu bylo možno vyjít na zahradu, kde v létě bylo stolové zařízení a kulečník. I když hospoda měnila majitele, ve třicátých letech zde byl již hostinský Václav Voves, název „U Hodinářů“ se používal stále a u starousedlíků je vžitý i dnes, kdy tato hospoda již není dávno v provozu. Ze zmíněných knih ale víme, že schůze spolku ale i výboru se konaly různě, tedy i v ostatních hospodách, které v Příchovicích v té době byly, a to například v hostinci Ferdinanda Loudy /později hostinec U Stočků/ a nebo v hostinci J. Kutky. Konkurence byla veliká, každý z hospodských chtěl mít vyšší tržby a tak se předháněli v tom, u koho si ochotníci zahrají některé ze svých představení.

Vztahy mezi spolky však byly různé, především pak v pozdějších letech, kdy v obci existovali hned tři divadelní spolky najednou. Soubory se předháněli, kdo dřív si zamluví pořádání divadla a nebo taneční zábavy o masopustu, pouti či na silvestra. Mnohdy tyto konkurenční boje vedly až ke stížnostem na obecním úřadu či na Okresní politické správě v Přešticích.

Repertoár divadelního spolku „Tyl“ byl velice bohatý. Nebylo výjimkou, že ochotníci ročně nastudovaly dvě i tři divadelní hry.  Nejstarší fotografie připomínající některé z divadelních představení v Příchovicích je z roku 1920, kdy spolek Tyl sehrál hru Psohlavci. Toto představení bylo uvedeno v zámecké zahradě. Vedle fotografie účinkujících, kterých bylo téměř třicet, existuje i fotografie diváků. Ta je důkazem toho, že ochotníci měli i tehdy velkou přízeň obecenstva. Zahrada byla naplněná do posledního místečka. Bylo to ještě v době, kdy byl majitelem panství a zámku rod hrabat Schönbornů. Ti byli umění nakloněni včetně tehdejšího správce, takže sehrát divadlo u zámku nebyl žádný problém. Zámek v Příchovicích byl totiž  místem společenského a kulturního života celé vesnice jako je tomu dnes.

Později byl hybnou osobností souboru  švec Karel Pelíšek a jeho pravou rukou Emanuel Dobiáš a Jan Motlík. Z dalších členů, které  je možno jmenovat v souvislosti se členstvím v tomto spolku jsou Václav Louda, František Lukáš, Václav Touš, Václav Frouz, Josef Votava, Jan Vohradský, Josef Frouz, Jan Červenka, Svatomír Vodička, Božena Pánková, Božena Votavová a mnoho dalších. Účetní knihu vedlo od roku 1923 do roku 1951 celkem šest pokladníků: Josef Kasl, Antonín Votava, Václav Pánek, Jan Sedláček, Tomáš Kasl a Svatomír Vodička.

Zábavní a divadelní spolek „Tyl“ měl vlastní kulisy, ale kostýmy pro herce si musel  půjčovat v Plzni. Jsou uváděna jména M. Strejcová Plzeň a E. Šik – Půjčovna obleků Plzeň. Maskování herců prováděl holič Panc z Přeštic nebo holič Paleček, také z Přeštic. V pozdějších letech František Malý. S nastudovanou hrou zajížděli herci i do jiných obcí. Kulisy, rekvizity i kostýmy se naložily na žebřiňák a pan Jan Červenka s koňmi zavezl celé divadlo i s herci do vesnic. Při takových jízdách bylo vždycky dobře. Vždyť herci jsou veselá kopa, o humor a komické příběhy nebyla nouze.

 Při shromažďování poznatků o ochotnickém divadle se čerpalo ze vzpomínek pamětníků. Vyprávění Václava Červenky, který dělal inspicienta, se týkalo hlavně seznamu členů spolku „Tyl“. Vzpomínal na první členy a členky, na vedoucího Karla Pelíška, na dobrou partu kamarádů, kteří zajišťovali chod ochotnického souboru. Byli to nejen herci, ale postavili se k práci při stavbě jeviště, obstarávání vstupenek, zajištění vylepení plakátů a ostatních potřebných prací. Z prvních let existence spolku existuje i následující vzpomínka, kterou vypravoval vždy pan Jan Motlík:             „Dříve, než si členové našeho spolku vybudovali své vlastní stálé jeviště, hrávalo se velmi jednoduše. Vypůjčilo  se u truhláře nebo po vsi pár prken ze kterých se udělalo malé jeviště pro venkovní představení. To stávalo na zahradě hostince U Hodinářů a nebo v zahradě u zámku, kde se také hrávalo. Například hra Psohlavci, ve které účinkovalo téměř třicet lidí včetně dětí.  Po domech jsme si vypůjčili latě, které jsme potřebovali na kulisy. Stejně tak různé látky a kusy oblečení na kostýmy. Zapojil se vždy každý, a kdo mohl, ochotníkům rád vypomohl, jelikož byly zárukou veselí na které se lidé ze vsi vždycky moc těšily. Kulisy se většinou dělali  z tvrdého papíru a přibili se na lišty tak, aby se mohly obě strany pomalovati a používat k různým proměnám…“    Mnohé vzpomínky měli také synové pana Emanuela Dobiáše. Na půdě měli schovaný starý divadelní kufr plný divadelních knížek. Od každého svazku bylo nejméně pět kusů, v mnohých jsou u uvedených osob ze hry připsána jména bývalých občanů, kteří je hráli. V některých hrách se i zpívalo. Při zkouškách doprovázel herce na housle Václav Čiviš. Když se hra začala studovat, režisér K. Pelíšek rozdělil role. Zkouška byla jednou týdně. Hra se studovala dva až tři měsíce, pak bylo první vystoupení v hospodě „U Hodinářů“, a to bylo jako na velkém divadle, i s nápovědou. Tu výborně zastávala Anežka Čivišová. Roky ubíhaly, divadelních představení přibývalo. Pak ale přišel rok 1939 a ochotnické divadlo ustalo. Za války byly zakázány veškeré zábavy i divadelní představení. První hra po válce se jmenovala „Hrobčičky“ a sehrána byla v říjnu 1945. Hned v prosinci následovala „Palackého třída“, v dalších letech „Máje“, „Česká srdéčka“ a „Závěť“.

Život a aktivity spolku Tyl byly rozmanité. Pořádali se nejen divadla, taneční zábavy po představení, ale spolek finančně přispíval na výstavbu i údržbu památníku obětem světové války, který byl v obci v roce 1920 postaven. Dokonce se řadu let členové Tylu o památník a jeho okolí starali. Tyl přispíval i na další humanitární sbírky a akce.

 

 

Co se tehdy hrávalo

                                                                       V roce 1920 se hrála v zámecké zahradě hra „Psohlavci“. Dále bychom mohli vyčíst, že se hrál „Tulák“, Legionář hrdina, Bludná srdce, „Hotel Zázračná voda, Česká srdéčka a mnoho dalších her.                                   

 

Z protokolární knihy Tylu dále vybíráme:

-       V roce 1923 dává návrh ve schůzi Tomeš Kožíšek, aby členové byli do spolku přijímáni jen na půl roku a to na zkoušku a po ůl roce, budou-li se chovati de stanov, mají se teprve státi řádnými členy, jelikož se vždy před valnou hromadou do spolku hlásí členové, jenž nemají pražádný zájem o spolek.

-      V roce 1924 objednává spolek Tyl nápovědní budku u truhláře Josefa Kydlíčka z Příchovic.

-       V roce 1924 bylo konáno 17 schůzí spolku a to: 1 valná hromada,1 mimořádná valná hromada, 6 schůzí a 9 výborů. Došlo 47 dopisů a odesláno bylo 23 dopisů.

-       Spolek Tyl půjčoval své jeviště i jiným organizacím. Divadlo v té době v Příchovicích hrála Republikánská mládež vedená př. Kokoškou, ale divadlo začali hrát i divadelní odbory DTJ a hasičů. Jeviště a kulisy se půjčovaly i do okolních obcí. Záznamy jsou například o půjčení do blízkých Dolců.

-       Tyl organizoval několik let za sebou taneční hodiny pro veřejnost v sále hostince U Hodinářů. Tyto kurzy vedl například v roce 1928  taneční mistr Mašek z Přeštic a bral si 80 korun za jeden večer.

-        

-       V roce 1928 se modernizoval a rozšiřoval sál hostince U Hodinářů. Při té příležitosti se pořizovalo i nové vybavení jeviště. Jan Sedláček a Karel Pelíšek jeli do Plzně zakoupit látku na novou oponu. Látka stála 868 korun. Za montáž rour k pověšení opony si účtoval Emil Cajthaml z Přeštic 30,- Kč, Karel Hájek z Přeštic si účtoval za potřebné železo 84,64 Kč a za 17 metrů šňůry se tehdy zaplatilo 7 Kč.

-       V roce 1926 se uvažovalo o sloučení Tylu s divadelním odborem DTJ. Ke sloučení těchto spolků nikdy nedošlo, jelikož se výbory nedohodly.  V zápise z roku 1927 je závěrečné resumé tohoto znění: Spolek se usnesl, že se nebude nikdy slučovat s žádným jiným spolkem. Tento návrh odůvodňuje se tím, že spolek Tyl je nejstarším divadelním spolkem v obci a že přetrval nejhorší doby válečné a přes různé nesnáze nepodlehl. Z toho usuzuje, že spolek Tyl stojí na pevných základech a návrh tento se jednohlasně přijímá.

 

Silvestrovské zábavy

Přesně podle názvu - „Zábavní a divadelní spolek“ – pořádal „Tyl“ již zmíněné zábavy. Byly to hlavně maškarní plesy, taneční zábavy, dokonce v roce 1927 je uveden v pokladní knize zápis o poplatcích z „Tanečních hodin“. Na zábavách hrávala hudba V. Maška z Chlumčan, později V. Palečka a jednou hudba p. Saláka z Plzně. Do vědomí pamětníků se zapsaly ale dodnes nepřekonané oslavy „Silvestrů“. Dobrá nálada, písničky, kuplety a hlavně sehraná dvojice Emanuel Dobiáš a Jan Motlík. V dnešní době bychom je nazvali baviči nebo moderátoři. Silvestrovské večery v Příchovicích provázeli slovem, vyprávěním různých příhod, které se příchovickým občanům staly. Oba muži měli výborný dar výřečnosti, stačilo říci:  „Tak jsem slyšel, že v Rochlově mají plno bláta.“ „No jo,“ odvětí druhý, „však je na to i písnička.“ A již se zpívalo.

 

Opona se mezi jednotlivými čísly nezatahovala. Vše následovalo rychle po sobě, aby zábava měla spád a kontakt s diváky neochaboval. Trochu účinkujícím pomáhal scénář připíchnutý na obou stranách jeviště na oponě. Stačilo jen mrknout do strany a hned se vědělo, co bude následovat. Mnozí z diváků hned reagovali na vtipnou narážku. Nikdo se neurazil, nezlobil, neboť na vesnici sousedské vztahy byly upřímné. Na osobní narážku se reagovalo příhodou, o kterou se postarali již zmínění konferenciéři – Motlík, Dobiáš. „A co ty, Emane, jak jsi chtěl vyorávat brambory, když jsi doma zapomněl pluh.“ Písničku o ševci zpívali pro svého vedoucího Karla Pelíška, který byl vyučen ševcem. Na všetečnou otázku obecenstvu: „Víte, že má špaček kropenaté bříško?“ se jim dostalo okamžité reakce tety Špačkové, ženy veselé, ale s jazykem ostřejším: „Počkejte, vy kanci! Máte to u mě schované!“ Toto časté oslovení na Přešticku nebylo nijak hanlivé, natož pak žalovatelné. Vyvolalo jen smích a pohodu večera. Pan Emanuel Dobiáš složil několik kupletů, které dodnes pamětníci znají. Hezky se poslouchají vyprávění pamětníků. Fotografie a dochované dokumenty i divadelní hry nás přenášejí o dobrých sedmdesát let zpátky do doby, kdy ještě nebyla v naší obci elektřina, kulturu si lidé dělali sami, hodně četli, scházeli se „na hrátky“, kde se vyprávělo a zpívalo. I když se s lidmi život nemazlil, bylo mezi námi více přátelství, vzájemné pomoci, úcty a lásky ke své vesnici.

Prolistujme pokladní knihu i knihu zápisů. Mnohé záznamy jsou vskutku v dnešní době úsměvné. A to nejen při zprávách o cenách vstupenek na divadelní představení, ale i o vztazích mezi herci, mezi konkurenčními soubory i hostinci ve kterých se divadla hrávala. ….

 

Divadelní odbor hasičů

V roce 1924  byl v obci založen dramatický odbor Sboru dobrovolných hasičů Příchovice. “. Zakládajícími členy divadelního odboru hasičů byli: Josef Nohavec, Antonín Smola, Josef Kutka, Vojtěch Kutka, Karel Kasl, František Havránek, Václav Brada, Václav Přibáň, František Holzknecht, Josef Volf, Jan Plzák, Josef Kydlíček, Terezie Fořtová, Marie Kutková, Růžena Kožíšková, Marie Červenková či Anežka Kaslová. Předsedou divadelního odboru byl Rudolf Kasl, režisér Nohavec Václav.

První divadlo sehrál divadelní odbor hasičů 18. března 1923. V roce 1924 byla sehrána před zámkem hra Kráska ze Šumavy. Zpočátku si hasiči půjčovali jeviště od spolku Tyl a nebo hráli na jeho scéně v hostinci U Hodinářů . Toto hostování na scéně „Tylu“ je zapsáno v pokladní knize, neboť hasiči hradili za půjčení jeviště a kulis částku 40 korun. A tak se valná hromada hasičů v lednu 1925 usnesla, že si pořídí vlastní jeviště. Hasiči tedy uspořádali mezi svými členy sbírku, od majetnějších členů si vzal sbor dokonce půjčky, které byly později spláceny výnosy z představení. Jeviště vybudoval truhlář Josef Kydlíček za 1100 korun včetně materiálu a jeviště bylo umístěno v sále hostince u Kutků. V Náchodské prodejně v Přešticích bylo zakoupeno 110 m plátna na kulisy ( 1 m za 11,50 Kč/. Kulisy namaloval malíř Amerling. Celkové náklady činily 2695 korun. Již 19. ledna 1925 byla na nové scéně sehrána hra Lešetínský kovář. V roce 1926 byla hasiči sehrána čtyři divadelní představení, jedna dětská besídka a jedno dětské divadlo.

Činnost dramatického odboru hasičů byla velice bohatá. I když není přesně známo, kolik her bylo nastudováno a kolik představení odehráno, přesto v zápisech hasičského sboru v některých létech je jejich činnost uvedena. Například v roce 1930 bylo sehráno 5 divadel, mezi nimi Paličova dcera. V tuto dobu působil jako režisér Emanuel Dobiáš. V roce 1931 sehráno bylo pět divadel, v roce 1935 dvě divadla. Za války veškerá činnost spolků byla Němci zakázána. Také divadelní odbor hasičů nevyvíjel žádnou činnost a do pokladny šly pouze členské příspěvky. Po válce se opět začalo s hraním divadla, ale již nikdy nedosahovalo takové bohaté činnosti jako při svém založení.

Existuje dokument z 1. 10. 1951 o tom, že jednota hasičů v Příchovicích, převzala po likvidaci zábavního a divadelního spolku Tyl veškerý jeho inventář a peněžní hotovost 1 865 Kč a 55 haléřů a vklad 3 685 korun a 10 haléřů.

Ještě v roce 1958 hráli hasiči  hru Zlá krev. Toto představení se hrálo v Příchovicích, Horšicích a ve Skašově. Poslední hra, která je uvedena v kronice, a která nejspíše udělala definitivní tečku za ochotnickým divadlem v Příchovicích na dalších 53 let,  byla hra Slovo má babička.. Od roku 1958 se začaly promítat v hostinci u Vovsů filmy. Za tento rok bylo promítnuto 16 filmů pro děti a 54 filmů pro dospělé. Během několika let vytlačila ochotnická divadla i promítání filmů televize.

 

Divadelní odbor DTJ

V obci působil také divadelní odbor Dělnické tělocvičné jednoty Příchovice. O něm se nedochovaly téměř žádné zprávy. Jen v pokladní knize divadelního spolku Tyl je záznam z roku 1924 o zapůjčení jeviště v hostinci u Hodinářů divadelnímu spolku DTJ za poplatek 50 korun. Z toho můžeme soudit, že brzy po založení DTJ začal působit i jeho divadelní odbor. Spolkovou místnost měl v hostinci u Stočků. Kulisy pro soubor DTJ dělal V. Pužej. Vedoucím spolku byl Václav Kydlíček. Dalšími zakladateli a aktivními ochotníky byli Josef Smola, Karel Mašek, Václav Mašek, Jan Flaks, Anna Kydlíčková, manželé Dandovi, jejich dcery Soňa, Jaroslava a další. Vedle divadelních her pro dospělé i tento spolek hrál také dětská představení. Z her, které uváděli, to byla například veselohra „Holka modrooká“, nebo hra z období první světové války „Děti revoluce“. Nežli začal divadelní spolek DTJ studovat hru „Lidé na kře“, vydali se členové souboru do plzeňského divadla na toto představení. Hra v podání našich herců měla obrovský úspěch.

¨

Loutkové divadlo

Ochotnický spolek DTJ měl v Příchovicích v hostinci U Stočků také vlastní loutkovou scénu, kde hrával se svými loutkami Václav Skála každou neděli pohádky pro děti. Loutky mu vyřezával jeho bratr Richard Skála, který dělal postavičky i pro profesora Josefa Skupu.   Jedna loutka v souboru divadla Spejbla a Hurvínka dostala dokonce název po svém tvůrci „Skalačka

Dnes již z činnosti všech ochotnických divadel působících v minulosti v  Příchovicích zbylo jen pár fotografií, divadelních scénářů a hlavně vyprávění našich dříve narozených spoluobčanů. Dochovalo se ale i pár scénářů oněh loutkových her. Víme tedy, že na repertoáru loutkového divadla byly hry: Kašpárek jde do světa, Jak se čert na světě ženil, nebo Kašpárek loupežníkem. 

Divadlo v Kucínech

Divadlo se hrávalo také v Kucínech. V obci Kucíny žil na hospodářské usedlosti čp. 10 Josef Motlík, rolník a později i starosta obce. Ten byl iniciátorem a velkým propagátorem ochotnického divadla a národního uvědomění vůbec. Na počátku 20. století začal „burcovati“ mládež a obyvatelstvo k tomu, aby byl v Kucínech také sehrán nějaký divadelní kus, ze kterého by měli užitek všichni. Protože v obci nebylo jeviště, museli si ho nejdříve sami postavit. Použilo se k tomu několik stromů z okolních lesů. Jeviště bylo postaveno v hostinci U Fronků, kde se za oněch časů pivo točilo, hudba často hrála, tancovalo se a veselo bývalo o starých kucínských bálech, kde se staří i mladí několikrát v roce vykřepčili. Jeviště však nebylo veliké, ale do roku 1930 bylo postačující. Jeviště a kulisy vymaloval malíř Amerling z Přeštic, zatím s dvěma proměnami na "pokoj" a "kuchyň". Portály nesly podobiznu J. K. Tyla a Klicepry, opona představovala "Slavii". U výstavby jeviště v té době byli Josef, Václav a Matěj Zemánkojc, Pavel Frouzojc, Zeman a Josef Vaněk. Radost z dobře vykonané práce byla veliká a kucínští byli hrdi na své vlastní jeviště. Toho dobře využil již jmenovaný Josef Motlík, který nedal obyvatelům obce pokoj, dokud je nepřiměl k prvnímu divadelnímu kusu "Maruška", který byl sehrán 4. března 1906. A sám Josef Motlík jej režíroval. Mezi prvními ochotníky jsou uváděni František Brada (čp. 35), Kateřina Klesová (čp. 18), Ján Jílek (šp. 1), Josef Motlík (čp. 10), Kateřina Benešová (čp.4), Pavel Beneš (čp.8) Kateřina Jílková (čp.1), Josef Vaněk, Terezie Kaslová (čp.38) a Matěj Brada (čp. 27). Tito sehráli první divadelní kus "Maruška".  Kucínská mládež byla tímto kusem nadšena a divadla pak hrála asi třikrát do roka s dobrou účastí diváků. Po divadle se vždycky pořádala taneční zábava a čistý výnos byl věnován na zvelebení školy nebo šel hasičskému sboru. Zmíněný první divadelní kus "Maruška" mel velký úspěch a vlivem tohoto rozehráli se také v okolních vesnicích a jeviště z Kucín putovalo často do okolí, jako do Řemeč, Vodokrt, Krasavec, Dnešic a dnes již ani nelze zjistit, kam všude. Jeviště sloužilo asi do roku 1930, tehdy vystavěl hostinský Martin Bešta v hostinci nový sál a v něm stálé jeviště. O staré jeviště měla zájem obec Malechov, které se za menší obnos přenechalo. Na novém jevišti se ale málo hrálo. V kronice obce Kucíny je psáno:                                                                   "Vystavením sálu a stabilního jeviště v hostinci roku 1931, vyplnilo se přání našich ochotníků. Staré jeviště, které se zřídilo v roce 1906 z podpory Josefa Motlíka, nevyhovovalo již nynějším hrám pro malý obsah čtverečných metrů a kostra starého jeviště se nemohla přizpůsobit rozměrům nového sálu. Schůze občanstva se tedy usnesla, že obec půjčí na jeviště bezúročně na dobu 5 let potřebný finanční obnos, který se jí vrátí výtěžkem z divadelních představení. Jeviště se tehdy sice stalo majetkem kucínské školy, ale místnímu hasičskému sboru a osvětové komisi se půjčovalo bezplatně. Jiné spolky a organizace mohly jeviště využívat za poplatek 10% z hrubého příjmu z představení". Nové jeviště bylo zřízeno na dvě proměny, které by v divadle představovaly kuchyň a pokoj. Malbu kulis provedl Bohumil Hrubý z Přeštic bezplatně a nápovědní budku daroval klempíř Bohumil Štefl z Přeštic. V Kucínech se hrávaly divadelní hry i dětské školní besídky až šestkrát do roka za přispění a povzbuzení správců školy a občanstva. Kucínští ochotníci vystupovali také po okolí, o čemž je zmínka například v kronice obce Dolce, kde se uvádí, že kucínští ochotníci zde vystupovali v roce 1924 s pohádkou Krakonoš a švec. Mnoho záznamů se však o tradici divadel v této obci nedochovalo.

Pěvecký sbor Příchovice

Možná dnes už asi ani nevíte, že Příchovice měli ve své minulosti i svůj pěvecký sbor. Sice nemá s divadlem nic společného, ale pojďme si připomenout i ten. Mnoho zpráv o něm se nedochovalo. Víme jen to, že  byl založen kolem roku 1936 a nesl název Pěvecký kroužek v Příchovicích. Jeho činnost byla ukončena druhou světovou válkou. Pěvecký kroužek dirigoval a vedl odborný učitel Josef Votava a jeho členy byli například učitel Josef Frouz, typograf Václav Lukáš, Václav Kydlíček, Karel a Václav Maškovi. Na tento pěvecký sbor se dochoval pouze jeden plakát, který zval na Pěvecko-hudební koncert národních písní a české hudby  do hostince pana J. Jaroše v Příchovicích 26. srpna 1939. Na tomto koncertu společně vystupoval Pěvecký kroužek z Příchovic s Pěvecko-hudebním spolkem Rozkvět z Chlumčan

Divadelní kroužek

V roce 1991 se objevila malá snaha místní mládeže o obnovu divadelní tradice a vznikl v obci divadelní kroužek. Děti nastudovaly pohádku Markéty Smutné „Lesní strašidla“. Uvedena byla v mateřské škole a na srazu seniorů. Další studovanou pohádku „Sůl nad zlato“ již herci nedokončili a kroužek zanikl. Tehdy v tomto kroužku působili: Zdeňka Peprná, Petra Beštová, Denisa Pánovcová, Ludvík Pouza, Miluše Pěchoučková, Václav Řezníček, Mirka Štychová, Lenka Frouzová a kroužek vedla Marie Pouzová.

 

Současnost - Ochotnický spolek Buřina

Ochotnický spolek Buřina Příchovice  který známe dnes, a který navázal po téměř půl století na divadelní tradici divadelnictví v Příchovicích, byl založen dne 15. srpna 2011 z popudu Ludvíka Pouzy a Markéty Fikrlové. Přípravný výbor ve složení: Markéta Fikrlová, Ludvík Pouza a Anna Fikrlová připravil žádost o registraci spolku na Ministerstvu vnitra ČR, sepsal první stanovy a určil, že spolek ponese název: Ochotnický spolek Buřina Příchovice, občanské sdružení. Vše bylo odesláno do Prahy, kde byl spolek zaregistrován 28. srpna 2011. Pro spolek se původně hledalo jméno poměrně dlouho. Uvažovalo se o tom, za by neměl svým jménem navázat na některý ze spolků, který v obci v minulosti existoval, jako byl spolek „Tyl“ a podobně. Existovaly různé návrhy a padala rozličná jména, ale nakonec zvítězil návrh „Buřina“ a do logu spolku se dostala černá buřinka. Soubor se orientuje především na vlastní autorskou tvorbu a tak má na svém kontě především divadelní komedie, které pro soubor napsal Ludvík Pouza. Jde o hry Jak oženit pana lékárníka, Blázinec v našem hotelu, Moje šílená tchýně a pohádka Výměna princezen. Úspěch tohoto souboru je tak veliký, že jsou naši herci zváni na hostování do různých míst regionu. Hrálo se například v Nalžovských Horách, Vřeskovicích, Chudenicích, v Rabí, Radkovicích, Kbele, Horušanech, Vstiši, Černotíně, Pteníně a podobně. Kulisy si členové spolku vyrábějí sami, pro pohádku Výměna princezen namaloval dvě plátna Jiří Běl z Přeštic.  Naše herce mohou diváci potkávat i na hradech a zámcích, kde se pravidelně účastní nočních a denních oživených prohlídek, například na Starém czernínském zámku v Chudenicích či na hradě Rabí. V roce 2013 si herci souboru Ivana Kastnerová, Anna Fikrlová, Markéta Pouzová a Ludvík Pouza zahráli také v seriál TV NOVA Policie Modrava, který natáčel na Šumavě režisér Jaroslav Soukup. V roce 2014 byli naši herci Václav Král, Anna Fikrlová, Jiří Fux a Lenka Kindlová obsazeni do pohádky O kouzelném jablku režiséra Jindřicha Gregori. Ochotnický spolek Buřina je iniciátorem a organizátorem celé řady kulturních akcí v Příchovicích. Zvou do obce spřátelené soubory z okolí (Klatovy, Újezd u Plánic, Plánice, Lužany, Švihov, Dobřany, Plzeň apod.), ale také profesionální soubory, herce a režiséry na různé besedy. Do Příchovic za našimi ochotníky přijeli například režiséři Hynek Bočan, Václav Vorlíček, nebo herec Pavel Kikinčuk s rodinou a další. Pro pořádání divadel využívá stejně jakojeho předchůdci i zámecký park se svolením rodiny Patočkových, kterým byl zámek vrácen v restitucích. Zde se konala představení 2011 Lucerna /DS Jezírko Plzeň/, 2012 Sen noci svatojánské /DS Jezírko Plzeň/ a 2013 Strakonický dudák /DS Čelakovský Strakonice/. V roce 2013 byla v sále kulturního domu sehrána také Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany v nastudování čtyř divadelních souborů.

 

 

 

 

 

 

 

Z historie ochotnického divadla v Příchovicích


 
 
 

Děkujeme za podporu

obci Příchovice

www.prichovice.cz

Novinky

  • Jak se hrálo v roce 2017

    23.2.2018

    Naše maňáskové divadlo odehrálo v roce 2017 celkem 44 představení na 19 místech. Potěšilo celkem 1720 diváků. Děkujeme za přízeň. Těšte se na nové pohádky v letošním roce.

  • Máme novou herečku

    23.2.2018

    S naším spolkem začala zkoušet nová herečka Michaela Vodičková z Příchovic. Poprvé ji uvidíte v komedii Pantáta Beránek.

Rychlý kontakt

Ochotnický spolek Buřina

Ludvík Pouza - jednatel

Příchovice 37

33401 Přeštice

burina-prichovice@seznam.cz

Tel.: 731246757

uživatelský obsah - vždy jako poslední článek!!!